info@malaupa.cz +420 499 891 112 Webkamery Pro občany EnglishGermanPolski MENU

…vlastně z romantismu vycházím… J.V.

Současné obrazy zavedly malíře Jana Vytisku do Krkonoš, dále tak rozvíjí téma hor a jejich specifické poetiky. Místní mytologie však nepřestává mísit se svým vlastním romantickým gestem. Vytiska vstoupil na uměleckou scénu poměrně razantně. Před více než deseti lety na svou tvorbu upozornil putovní výstavou Valašský hřebec (Praha, Ostrava 2010 – 2011). Expozice vyvolala pozornost a otázky, kdo to vlastně je, ten Jan Vytiska a jak to opravdu myslí? Obrazy, které tehdy vznikaly, byly výrazně originální, spojení valašského folklóru s hororovou estetikou a rokenrolem bylo zcela neobvyklé. Forma jeho obrazů byla podobně překvapivá. Z Vytiskových současných obrazů je přes jejich „hlučnost“ cítit zvláštní klid, čas je jakoby zastaven v okamžiku, postavy pózují neexistujícímu fotografovi. V jejich tvářích je vidět smutek, překvapení a nepochopení. Přes výraznost zobrazených postav jsou na obrazech důležité i další motivy, zejména krajina a zátiší, které dotvářejí charakter jednotlivých obrazů. Zdůrazňují i ironizují celou scénu. Jeho hrdinové, či monstra, přebývají v post apokalyptickém světě postupného splývání s přírodou. Jsou to vyhnanci a vyvrhelové z vlastního rozhodnutí, rebelové bez příčiny, kteří nechtějí vzbuzovat soucit, ale spíše vzdor či dokonce strach. Jsou to prokletí básníci v hodině zmaru. Syrovost, přímočarost, energie, ale i silné emoce tvoří téměř existenciální prožitky a Vytiska tak představuje osobitou postavu umělce, malíře a rockera, posledního opravdového romantika, Juliana Sorela i Jima Morrisona.

Otto M. Urban, 14. 4. 2021